Historie

Historie sboru dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy

Oheň měl v celém průběhu dějin pro člověka a jeho hospodářský i společenský život nesmírný význam. Poskytoval mu teplo, chránil ho před dravou zvěří, dal mu možnost připravovat si pokrmy, pomáhal mu mýtit lesy a měnit je v úrodná pole. Nebezpečí ohně se projevilo v tom okamžiku, kdy nad ním člověk ztratil vládu, kdy se změnil v požár, ničící výsledky lidské práce. Na nízkém stupni vzdělanosti se člověk snažil oheň usmířit dary a oběťmi. Když ale poznal, že boží pomoc nepomáhá, začal se spoléhat na vlastní sílu. Z různých starých záznamů vyplývá, že o požární bezpečnost bylo a muselo být dostatečně dbáno, protože v převážné míře byla obydlí a hospodářská stavení dřevěná, se střešní krytinou šindelovou či doškovou, což bylo dodatečnou potravou ke zhoubným požárům. Hlavní osobou v předcházení požárů byl kominík, v době noční byl strážcem proti ohni a rušení nočního klidu ponocný. Oheň byl největším nepřítelem, který mohl zničit veškeré výsledky lidského snažení. Toho si byli také všichni vědomi,  včetně tehdejších majitelů polí a lesů Velkostatku mníšeckého, včetně k němu náležejících statků v okolí. Majitelé a představení obcí, vyžadovali po svých podřízených, občanech, řemeslnících a cechách povinnosti při vzniku takovéto události, které jim určoval již v době dávno minulé požární řád. Podle starých písemných záznamů, byla ochrana majetku obyvatel našeho městečka otázkou i několika občanů, kteří mezi sebou utvořili zvláštní skupinu lidí, která měla za úkol provádět speciální odborné hasičské práce, aby výsledky boje s ohněm byly úspěšné a účinné. Z městské kroniky se dovídáme, v zápise z roku 1859, že „...ten, který dodá první přípřež pro dopravu vody k požáru dostane 2 zlaté, kdo dodá  druhou přípřež, dostane 1 zlatý a třetí přípřež 50 krejcarů...“. Zde tedy ze zápisu malé zprávy je patrné, že Mníšek měl již tehdy  organisovanou požární ochranu na území města. Až roku 1879 tehdejší starosta hodnotil činnost sboru slovy: „... sbor má 20 členů ke cvičením sborovým s tím, že se může honositi skvělými výsledky nejen co do působnosti, nýbrž i ze stránky finanční. Od dobrodinců, z veřejných zábav a členských příspěvků dána byla dohromady částka 153 zlatých a 90 krejcarů, z čehož  zaplaceno bylo za 20 košíků na vodu k ohni částkou 30 zlatých...“ Dále pak byly provedeny volby představenstva dle Stanov, co Sboru zákonně povolenému. Zde již máme zápisem a doklady doloženo, že dne 1. února 1879 byl úředně a zákonně založen Sbor dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy spadající pod c.k. hejtmanství Smíchov, země České.     

Veškeré potřeby pro svoji činnost, jako byly koše na vodu, žebříky a háky  byly kupovány z příspěvků členů přispívajících, z darů Mníšecké obce, z výtěžků pořádaných plesů a darů tehdejších mecenášů. Podle výkazu z roku 1894 „...má obec Mníšek 1425 obyvatel, počet domovních čísel 203, která jsou všechna obydlena, dále má 200 stodol a chlévů. V místě nacházejí se 4 rybníky, z nichž nejbližší je 500 metrů k odběru vody na hašení vzdálený.  Pokud se hasičského náčiní týká, skládá se z jedné čtyřkolové stříkačky,  4 velkých trhacích háků, 6 menších háků, 8 sudů na přivážení vody k požáru, 2 žebříky a 20 košů na vodu. Tento hasičský majetek má hodnotu 355 zlatých a 40 krejcarů. Hasičský sbor čítá 21 činných členů. Sbor dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy byl v té době členem Zemské ústřední jednoty hasičské Království Českého, prostřednictvím župní okresní jednoty PROUD v Novém Kníně. Z další činnosti sboru dle dochovaných zpráv: „ Dne 15 června 1894 zúčastnil se sbor hašení požáru v obci Čisovice. A ač právě děsný vítr panoval, podařilo se sboru veškerá sousední dřevěná a slámou zakrytá obydlí a stavení zachrániti, což záleželo jen na sboru mníšeckém, protože sbor obce Čisovic velmi slabě zastoupen byl. “ Sbor zdárně vyvíjel svoji činnost s určitými úspěchy jak v obětavosti na poli požární ochrany, tak i zároveň na poli osvětovém, což bylo za Rakouska pro český národ zvláště důležité. V Mníšku existovala „ Knihovna  Dobrovolného hasičského sboru“, která nepůjčovala knihy jen svým členům, ale i ostatním občanům města. Tato knihovna se stala součástí obecní knihovny, kolem roku 1920. Velkou  kulturní a společenskou akcí národnostního významu byla v Mníšku slavnost dvacetiletého trvání Sboru dobrovolných hasičů konaná dne 25. června 1899, při níž bylo provedeno svěcení nové stříkačky zakoupené z vlastních peněz sboru. Prvá hasičská zbrojnice se v té době nacházela v kostelní zdi s vyústěním na komunikaci napříč náměstím. Příchod 20. století nebyl v Mníšku zrovna radostný. Roku 1900 vypukl ve městě velký požár, který zachvátil západní část náměstí, od Městského úřadu až ke Správě polesí,  kde celá řada domů lehla popelem. V letech 1904 a 1905 přišla také menší krize, jejíž příčinou byly určité neshody ve sboru vzniklé na základě pomluvy, že prý při požáru v Kytíně mníšečtí hasiči nepracovali s největším úsilím. Nový výbor sboru byl zvolen 12. listopadu 1905. Po jeho nahlášení nadřízenému orgánu, kterým byla v té době hasičská župa KAZÍN se dal do práce. Činnost sboru byla v krátké době opět velmi dobře hodnocena. Velitelem byla chválena poslušnost a rychlost členů při požárech. Tuto záslužnou a obětavou práci hasičů tehdy ocenilo i Jeho Veličenstvo císař a vydal za 25tileté činné členství „ Záslužné medaile “, které obdrželi z Mníšku 3 členové sboru. Byla to veliká oslava, zakončená po rakouské hymně písní  „ Kde domov můj “.

Členové hasičského sboru nadále prováděli cvičení a jezdili k požárům. Avšak obecní výbor měl přání, aby se k požárům v okolních vesnicích nejezdilo, jenom při velkém větru, nebo na požádání. Hasiči také schůzovali a jelikož neměli svoji stálou místnost, projednávali tedy své úkoly buď v hostinci Na Zlatém vrchu u pana Lišky, U Chadimů, U České koruny u pana Širokého, U černého koně u pana Šťastného, nebo ve Velké hospodě u pana Rady. Hasiči pomáhali i místním divadelním ochotníkům při jejich představeních, kdy prováděli asistenční hlídky, ale zároveň si přitom postěžovali, že „ páni ochotníci je považují za své sluhy, což je pro sbor nedůstojno“. V roce 1912 si stěžoval velitel hasičů, že je ve zbrojnici nepořádek a „... jaké by to mělo v případě potřeby následky, když voznice, žebříky a jiné potřebné věci jsou rozpůjčovány po stavbách, a klíč od zbrojnice se nemá nikomu půjčovat...“. Na základě této připomínky starosta sboru nařídil starostovi obce, aby uvedl tuto věc ihned do pořádku. Starosta obce uvedl v brzké době vše do náležitého pořádku. 8. února  1914 bylo také konstatováno, že sbor má sice málo příznivců, ale přesto je nejpotřebnější v obci a když vypukne požár, spěchá každý pomáhat ať je to ve dne či v noci. Toto je poslední zmínka před počátkem světové války (1914 - 1918).  Po skončení světové válečné vřavy se 29. prosince 1918 sešla první členská schůze v hostinci U černého koně, první v samostatném Československém státě. 30. června 1920 vypukl v Mníšku požár. Při hodnocení provedeného zásahu bylo konstatováno, že stroj byl ve vzorném pořádku na požářiště včas dopraven, členstvo se zúčastnilo v plném počtu záchranných prací a oheň byl včas uhašen. V té době bylo také mníšeckými občany rozhodnuto, že na počest místních padlých vojáků v první světové válce bude vystavěn pomník. Hasičský sbor věnoval na tuto akci 200 korun. V roce 1923 bylo rozhodnuto o zmotorizování ruční koněspřežné stříkačky, za částku 16.500 korun, což nebyla na tehdejší dobu laciná záležitost. Od roku 1926 do roku 1936 nemáme žádné podklady ze života sboru. 13. dubna 1937 byla v Mníšku velká slavnost, při které byla Sboru dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy předána nová motorová stříkačka od firmy R.A. Smekal. Také byl zakoupen za 8.000 korun první  automobil zn. BUICK pro dopravu mužstva a stříkačky. V roce 1939 mníšečtí hasiči zasahovali nejen u požárů, ale i při povodních v Mníšku, Čisovicích a Bojově.

Po dobu nacistické okupace, v době protektorátu, jsou činnosti a zprávy z jednání omezeny pouze na výčet vykonané práce, aby nebyla zavdána příčina ke zvýšenému sledování činnosti sboru a jeho členů.

V roce 1946 se stalo financování Sboru coby zásahové jednotky, součástí obecní zprávy a materiálové zabezpečení bylo součástí rozpočtu města. Hasiči již nebyli odkázáni jen na příspěvky a dary. Rok 1947 je zde připomenut dopravní nehodou hasičského vozidla Buick, do kterého v Mníšku narazil autobus. Bylo zraněno 7 hasičů, z toho 3 těžce. Byla přebudována hasičská zbrojnice, stojící mezi Sokolovnou a Městským úřadem a přistavěna sborovna pro školení a schůze. V roce 1951 byla zapojena nová elektrická siréna pro sezvání mužstva. Od roku 1954 se začalo u sboru pracovat s mládeží, čímž si sbor vychovával budoucí členy. Pro přepravu stříkačky sbor dostal přiděleno nákladní vozidlo Praga - RN a v roce 1958 stříkačku PPS 8. Přidělení nové techniky bylo podmíněno zrušením a odevzdáním vozidla Buick tehdejšímu okresu Dobříš. Cisternová automobilová stříkačka Praga RN CAS16 byla sboru přidělena v roce 1971. Jelikož město nemělo vyhovující požární zbrojnici, byla provedena stavební úprava ve staré zbrojnici, aby bylo možno v zimě garáž temperovat a jednotka tak byla akceschopná. V padesátých a šedesátých letech bylo několik jednání o stavbě nové hasičské zbrojnice. Pokaždé z této akce sešlo. Až koncem 60. let se dostala hasičská zbrojnice do plánu města a stavba začala v roce 1975.  V témže roce zakoupil sbor z vlastních prostředků havarovanou cisternu CAS 25 Škoda 706 RTHP. Po více než roční usilovné práci bylo vozidlo dáno do provozu při příležitosti otevření nové požární zbrojnice. Slavnost k otevření nové požární zbrojnice se konala 7. května 1977. Pod patronací města byl uskutečněn průvod k nové budově, kde byli odměněni zasloužilý členové sboru, zhlédnuta výstava dokumentů a techniky, na závěr bylo velké námětové cvičení. 21. říjen 1979 byl hlavním dnem oslav stého výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy. V dopoledních hodinách probíhala jednotlivá cvičení a ukázky  práce s technikou, jak starou tak novou. Odpolední slavnostní schůze se neobešla bez udělení vyznamenání a čestných uznání za práci ve sboru. Na podzim roku 1985 se podařilo od armády získat vyřazené vozidlo CAS 32 Tatra 138. Po dvouleté opravě bylo vozidlo zařazeno do výjezdu. Zároveň byla ze služby vyřazena stařičká cisterna Praga. Dosud je chována u sboru jako muzeální kus a používána k příležitostním propagačním jízdám.

Pro osobní ochranu zasahujících hasičů se podařilo v roce 1995 zakoupit nehořlavé kabáty DEVA a od Hasičského sboru hl. města Prahy 20 ks dýchacích přístrojů „ Saturn“. Na jeře 1998 přibylo 11 ks přileb Gallet a kapesní radiostanice. Členové zásahové jednotky jsou vybaveni svolávacím zařízením a mobilními telefony, takže je slyšet známou požární sirénu méně často než dříve. V roce 1997 bylo sboru dobrovolných hasičů Mníšek zapůjčeno vozidlo CAS 25 K 101 LIAZ od Kovohutí Mníšek, po zrušeném sboru podniku. V roce 2002 zakoupil městský úřad vozidlo Tatra 815 CAS 32. V prosinci roku 2017 z vlastních prostředků sbor zakoupil od JSDH města Loket ojeté vozidlo Mitsubishi Pajero, které je od 29. prosince 2017 zařazeno do výjezdu. Od roku 2002 jsou členové zásahové jednotky jednotky v případě potřeby svoláváni SMS zasílanými na jejich mobilní telefony operačním střediskem, což umožnilo dosáhnout výjezdu prvního vozidla cca do pěti minut v kteroukoli roční a denní dobu. Jednotka je zařazena jako JPO III/I.   

Hasičská technika vyžaduje neustálé opravy a údržbu, aby byla v kteroukoli noční a denní dobu připravena k účinnému zásahu, zrovna tak školení a výcvik jednotky je náročný na volný čas členů sboru. Za vraty hasičské zbrojnice jsou ukryty stovky poctivě odpracovaných hodin  dobrovolných hasičů. Členové Sboru dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy mají za sebou bohaté zkušenosti z mnoha provedených zásahů, včetně záchranných prací při povodních v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 v Řevnicích a okolí. Jsme připraveni chránit životy a majetek všech, kteří se díky živelným pohromám a nehodám ocitnou v tísni. K tomu nás váže  úsilí a odkaz našich předků.